Oheň u Maršovského jezírka

Pozvání kamaráda Vaška jsem nemohl odmítnout, ani kdybych chtěl. Ale já rozhodně nechtěl - příležitost podívat se na zajímavé místo na Vysočině jsem si ovšem dobrovolně zkomplikoval přísliběm, že za kamarády (kteří jeli autem) přijedu do západu slunce na kole. Těsně jsem to nestihl, nicméně dřina to byla neskutečná. Když už jsem si myslel, že mám nejhoršíé za sebou při průjezdu Veverskou Bítýškou, přišlo spektakulární stoupání do Lažánek o 206 m na 3,3 km (přes 60 ‰) a nakonec hledání místa, kudy půjde sešplhat do lomu na okraji samotného Maršova.

Přišel jsem za soumraku a na přivítání a pohoštění od Vaška, Markéty (kterou jsem tu viděl poprvé, ale zdaleka ne naposledy), Verči a Honzy bylo denomenální - díky. Večerní koupel ve svěží jezerní vodě a pak už nás jen sama noc a praskání větví na ohni ukolébaly k letnímu spánku.

Ranní návrat do civilizace, bloudění mezi Kuřimí a Lachemou a náhodný objev podzemního krytu jsou už součástí jiného příběhu…

Maršovské jezírko večer.

Oheň na břehu Maršovského jezírka v noci.

Maršovské jezírko ráno.